Počátky studia dějin umění v Olomouci

Olomoucká univerzita s sebou od počátků nese tradici osobité vizuální prezentace, spojené s uměleckými zakázkami olomouckého biskupství a města. Prvním přímým dokladem její úrovně jsou od 17. století univerzitní teze s rytinami podle kreseb umělců jako byl Škrétův následovník Martin Antonín Lublinský. Estetické a uměleckohistorické postoje však byly tehdy obsaženy pouze v učeních filozofie a teologie.
    Disciplína dějin umění vstoupila na filozofickou fakultu teprve na obnovené Univerzitě Palackého, kdy vznikl Seminář dějin umění, vedený po jedenáct let (1946-1956) Václavem Richterem. V prostředí Olomouce navázal na tradici veřejných přednášek z dějin umění, pořádaných od roku 1900 za účasti historiků umění a umělců evropského významu jako byli Adolf Loos, Josef Strzygowski, Dagobert Frey, Josef Hoffmann, Richard Muther nebo Wilhelm Suida. Na univerzitním profilu oboru se uplatnil v estetice Bohumil Markalous (Jaromír John) a svou profesionální dráhu tam zahájili Ivo Krsek a Rudolf Chadraba. Po zrušení semináře se výuka dějin umění v letech 1959-1980 přesunula na Katedru výtvarné teorie a výchovy, kterou profilovali Václav Zykmund, Zdeněk Kudělka a později Ivo Hlobil.
    Teprve v roce 1990 vznikla Katedra věd o umění, z níž se roku 1992 vyčlenila samostatná Katedra dějin umění, vedená Richterovým žákem Milanem Tognerem, který koncipoval její novou podobu a zahájil pravidelné vydávání periodika Historia artium.

Současná podoba a zaměření
Katedry dějin umění

Určujícími vědeckými zájmy členů katedry, kteří spolupracují s řadou domácích i zahraničních badatelských a univerzitních pracovišť, galerií a muzeí umění a organizují domácí i mezinárodní konference, jsou středověk v českých zemích, umění na Moravě, středoevropské, italské a španělské umění 16.-18. století, ikonografie a česká architektura 19. a 20. století. Významným společným badatelským výsledkem katedry byl v roce 2000 zásadní podíl na vědeckých katalozích výstav Od gotiky k renesanci /Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550) pro výstavy v Olomouci, Brně a Opavě, Ultimi fiori del Medioevo pro výstavu moravské gotiky v Palazzo Venezia v Římě, Stavitelé chrámu pro výstavu na Pražském hradě, Agostino Ciampelli - kresby pro výstavu v Olomouci a Florenťané / Umění z doby medicejských velkovévodů pro výstavu v Praze, v Olomouci a v Chebu.
    Jednooborové denní bakalářské a dvouleté navazující magisterské studium teorie a dějin výtvarných umění je orientováno především na památkovou péči, zahrnující historickou archeologii a rozšiřovanou nově o muzeologii umění. Obsahuje průpravu v dějinách umění od pravěku po současnost ve všech druzích a oborech umělecké činnosti od architektury přes sochařství, malířství, kresbu, grafiku, umělecké řemeslo, design a nová média. V metodologii zdůrazňuje inovační tendence dějin umění a vizuální kultury v návaznosti na staletou evropskou tradici oboru. Vědecká příprava na katedře poskytuje interní i externí rigorózní a doktorandské studium. Filozofická fakulta je akreditována pro habilitační řízení a řízení ke jmenování profesorem v oboru teorie a dějin výtvarných umění.
    Mezi dlouhodobé cíle katedry je neustálé zkvalitňování studia dějin umění a zlepšování studijních podmínek v závislosti na zlepšení uplatnění absolventů v praxi, ať už jde o praktická povolání nebo oblast výzkumu. Zvýšení atraktivity studia dějin výtvarných umění na olomoucké Katedře dějin umění umožní vytvořit podmínky pro odborný růst studentů a zvýšený podíl talentovaných studentů na vědeckém výzkumu již v průběhu studia. Zvýší se podíl specializovaných seminářů, orientovaných na klíčové aktuální oblasti výzkumu v dějinách umění, jejichž výsledkem bude odborná publikační činnost studentů.